Rozhovor s majiteľom spoločnosti

Firma STOKLASA pôsobí na českom trhu od roku 1990. Počas svojho jestvovania  prešla radou zmien, rozšírenia  a vybudovania si uznávaného mena. Jej zakladateľ Ing. Leo Stoklasa neváhal

a zišiel sa so mnou na kávu, aby mi odpovedal na moje zvedavé otázky.

Generálny riaditeľ má ku svojej firme tak blízko, ako milujúca matka ku svojmu dieťati. Stará sa o ňu, v ťažkých chvíľach sa snaží byť jej oporou a každým dňom pracuje na jej zdokonalovaní. V rozhovore s týmto príjemným a energickým mužom sa dozviete mnoho zaujímavého, ale tiež odovzdá niekoľko rád pre začínajúcich podnikateľov.

Firma Stoklasa sa stále rozrastá, keď navštívim Vaše predajne, tak takmer vždy je v ních mnoho zákazníkov. Ako napríklad vaša predajňa v centre Ostravy. V čom vidíte silu Vášho úspechu?

No to je zaujímavé, my sme teraz v tom centre Ostravy vlastne viac ako jeden rok. Já keď idem do našej predajne na Kuřím rynku, je tam stále mnoho ľudí. U nás sa asi tí ľudia cítia dobre, zdržia sa dlhšie, aby si to všetko, čo máme v ponuke,  môhli prejsť. Myslím si, že tam je priemerný zákazník 15 – 20 minút, možno i pol hodiny. No a inak verím v to, že sa stále držím toho svojho, s čím som začal, v čo som uveril. Nie tak, ako niekto, začne dovážať autá a teraz to vidí jeden sused a ďalší sused a všetci  naraz, alebo plno ľudí začne dovážať autá a okukávajú od okolia, čo robia apod. A všitci si myslia, že na tom zbohatnú. Já sa držím takej svojej filozofie, že stále akoby robím to svoje, orientujeme sa na textilnú galanteriu. Nesnažím sa okukávať vo svojom okolí. Okukávám, to áno, ale na iných svetadieloch. Takže si myslím, že sa držíme svojej filozofie a predávame tovar, ktorý ostatní neponúkajú. Firma prosperuje, nemá žiadné dlhy, a napriek tomu ľudia o nás hovoria, že u nás, v predajniach je lacno. Já to nechápem, mne sa zdá, že vôbec nie je lacno. (smiech)

Ano, je u Vás lacno, i ja ako študentka to oceňujem. (smiech)

Neviem, možno preto, že nechodím do konkurenčných predajní. Já tiež okukávam asi ako všetci, ktorí budujú neakú firmu. Dostal som ako darček knihu o Stevu Jobsovi. Myslím si, že je to úplne, v dobrom,  šialenec, z akých všetkých možných  vecí čerpal. Hovoril, že tie najlepšie nápady sa tvrdo kradnú, a ja to robím práve z iných svetadielov. (smiech) Ľudia tu, z okolia kradnú nápady, od susedov a to je málo.

Napríklad zrovna včera sem v televízii videl taký nápad. Jedna  Nemka vymyslela predajný automat na dáždniky a predáva to už v Nemecku a v niekoľkých  ďalších štátoch a hovorí: „já som to ukradla na Taiwanu“. (smiech) Fakt to normálne na tvrdo povedala. Ten dáždnik je zaujímavý tým, že stojí v prepočte stovku(kč), čo je myslím lacné a bez dáždnika sa v zlom počasí zaobíde málokto.

Zmínil jste prodejnu v centru Ostravy, která nedávno oslavila své první narozeniny. Stala se podle Vás oblíbeným nákupním místem Ostravanů?

No je to zajímavé, že vlastně před rokem a měsícem jsme si ji najali a teď jsme v prosinci měli dvojnásobné tržby než loni. Asi proto, že si nás opravdu lidi našli. Já jsem tomu moc nevěřil, pořád jsem hledal prodejnu na Masarykově náměstí, ale byl jsem asi na pěti nebo šesti místech, pořád jsem tam různě chodil, kde by to bylo nejlepší. Ten Kuří rynek vypadá, že je takový domácký, možná, jak tam bylo ještě to kluziště, tak se mi to strašně moc líbilo. Řekl bych, že si k nám hodně lidí našlo cestu. Uvidíme, co bude teď v dubnu, když se bude otvírat Nová Karolina.

Plánujete otevřít prodejnu i tam?

Chtěli jsme tam, ale ty nájmy jsou tam obrovské. A my neradi chodíme s prodejnami do míst, kde si musíte vybudovat stropy, podlahy, vchod do prodejny apod. Je to asi běžné u velkých světových sítí, že si vlastně ty firmy budují to místo podle své představy, ale pro nás to jsou stovky tisíc a nevíme, jestli nám tam ti lidé budou chodit.

Celá ta Karolina je v podstatě prodaná, už tam jsou jen dvě místa volné. To je zajímavé, když je teď ta krize. (smích) Raději jdeme už spíše do zavedeného prostoru. V tom centru v prodejně to zrekonstruoval předchozí nájemce, byla to firma Lacoste nebo něco podobného, ale taky jim tam chodilo asi málo lidí, zrekonstruovaná byla ale úžasně.

Zdá se, že se celý ten „masarykáč“ má stěhovat do Karoliny, a tak má pomalu upadnout v zapomnění. Co vy na to?

Já myslím, že ne. Trošku to opadne, ale ti Ostravané tam budou chodit nadále. Já třeba osobně mám rád v Praze Staré Město. Líbí se mi ty malé prodejničky, firmy, návrháři, které člověk nevidí nikde jinde v Praze. Nelíbí se mi velké nákupní centra, je to všude stejné. Byl jsem z toho samozřejmě oslněn, ale v poslední době vyhledávám takovou tu jedinečnost, a možná i to my nabízíme.

Plánujete otevřít ještě nějakou prodejnu v ČR?

Ano určitě. Vlastně s těmi prodejnami jsme začali před pěti lety a to bylo v takové jakoby garáži, myslím ta první prodejna. A když měla tržby 20 tisíc za měsíc, tak jsme si říkali výborně. (smích) Za poslední rok ty prodejny běží dobře. Poslední je otevřená v Praze v Holešovicích. Když jsem si všimnul před rokem na internetu, že pro zákazníky je důležité, když má internetový obchod své výdejní místo. Tak jsme si řekli, že to spojíme. V každém krajském městě budeme mít jednu prodejnu, kde bude zároveň i výdejní místo. Lidi k nám přijdou pro balíček. I já, i když mám asi dost peněz, tak si zajedu do nějaké výdejny e-shopu, když vím, že je třeba v Ostravě. Zákazníci ušetří třeba 50–60 korun a ujistí se fyzicky, že ta firma existuje a ví, kde si můžou vyreklamovat zboží. Kladu si teď za cíl mít v každém krajském městě prodejnu, v podstatě protože jsem si nedávno kupoval oblek u Steilmann v Ostravě a všimnul jsem si, že mají adresu své prodejny v každém krajském městě a v Praze jich mají deset, tak jsem si řekl aha, tak v Praze je potřeba víc. V Praze budeme otevírat další prodejny, vlastně do té doby, než nám nebudou klesat tržby na těch dalších pražských prodejnách.

Plánujete další rozšíření sortimentu? Například více doplňků pro muže?

Ten poměr prodeje je nějak vysledovaný, že když je 100% prodeje, tak je 10% pro muže, 30% pro děti a 60% pro ženy, takže moc ne, necháme ty chlapy stranou úplně. Já sám na to taky vždycky nadávám, když přijdu do prodejny, tak škádlím prodavačky a říkám jim: „co tu máte pro muže“, vím, že tam nic nemají, ale schválně jim to říkám. V Praze je taková pánská pasáž, no ale já tomu moc nevěřím.

My jsme rozšířili sortiment před pěti lety, trošku nám začala stagnovat textilní galanterie, které se věnujeme už dvacet let. Tak jsme museli připravit nějaký další sortiment a blízko k tomu nám pomohlo setkání s jednou nadšenkyní z Opavy, která přišla do firmy pracovat jako fotografka. Nakonec se z ní stala nákupčí bižuterních polotovarů. Máme dnes 6 500 karet bez ohledu na barvy. Kdybychom to spočítali i s barvami, tak máme asi 30 – 40 tisíc položek, což je strašně moc, já bych to chtěl naopak zúžit. Teď jsem slyšel, že je nějaká poptávka po kloboucích, takže jak se tato móda objeví, tak to zavedeme. Před asi 5 lety jsme zavedli shakiru, hodně se to rozrostlo, ale teď stagnuje a v podstatě to jde dolů a v módě už jsou jiné tance.

Jak jste přišel s nápadem prodávat bižuterii a komponenty k jejich výrobě? Co vás k tomu vedlo? Byla to souhra náhod?

Taková nejprodávanější věc z bižuterních komponentů je afroháček, a my jsme asi před 4–5 lety bojovali tady na firmě, když tehdejší obchodní ředitel říkal, co to je afroháček, to nikdo neví, to je prostě polotovar na náušnici, nebo tak nějak se to jmenovalo. Tak to jsme už prodávali nějaký čas. Další základní sortiment z bižuterních polotovarů, který prodáváme, je rokajl, jakoby korálky nebo perličky, to jsme už taky prodávali dlouho. No a potom pomohlo to náhodné setkání. Do e-shopu se ucházela o místo fotografky Klára Šeděnková, která byla zároveň korálkářka a tomu sortimentu rozuměla. V podstatě tedy přišla jako fotografka, ale než nastoupila, tak už byla nákupčí bižuterních polotovarů.

Na jakou cílovou skupinu jste se tehdy zaměřovali, a jak je tomu nyní?

V podstatě pořád ženy a ženské hobby. Pořád se mi zdá, že pro muže tu je Hornbach a další asi tři hypermarkety, ale ženy nemají možnost si to hobby nějaké koupit, v nějakém velkém prostoru. V poslední době si myslím, že ženy už vydělávají dobře, že se můžou samy uživit, platit si i byt a nejsou závislé na chlapovi, takže taky mají více volného času.

A konkrétně věková kategorie?

To je už dáno tou textilní galanterií jako předtím. Já si myslím, že v Ostravě v centru k nám chodí vyšší střední třída. V Ostravě jsou galanterie, ale všude jen základní sortiment, a my bychom chtěli dát do těch prodejen to, co nemůžou nikde jinde sehnat a také i drahou galanterii. Aby se mohla i notářka, když si přijde koupit knoflík, odlišit od jiných.

Jako podnikatel se těšíte velkému obdivu a úspěchům, co byste poradil mladým začínajícím podnikatelům?

Já se dost učím od studentů. Ti musí vlastně pořád šetřit, jelikož nemají žádné peníze nebo málo peněz. Všechny věci např. mobil, software, hry nebo se spolu navzájem kontaktovat, volat si, psát si… vše co nejlevněji. No a od nich se dá hodně přiučit, protože když to člověk zavede potom do normální firmy, tak nemusí mít drahé počítače a software na komunikaci mezi lidmi od Microsoftu, ale může použít levné věci, jako skype, icq a dneska už to vidím, že se to všechno směřuje na facebook, že sociální sítě budou za 10 let ovládat svět. Takže bych jim poradil, aby si udělali e-shop a aby se věnovali všemu možnému kolem sociálních sítí. V podstatě je fenomenální, že když jsem já byl malý, tak jsem s rodiči měl velmi málo společných zájmů. Dneska u nás doma máme s dětmi stejné zájmy, filmy, tablety, ovládáme Apple výrobky. Takže bych jim poradil, ať si udělají e-shop. To je moje rada.

Vy a předsevzetí do nového roku, co byste popřál své firmě?

Já bych chtěl zhubnout. (smích) Ale musím na to nějak chytře, nevím ještě přesně jak. Včera jsme se bavili s přítelkyní, že bychom si najali nějakou dietoložku přímo, protože ona taky přibrala, co jsme se k sobě vrátili. Já jsem přibral přes deset kilo, které jsem předtím asi rok shazoval cvičením a takovou nenásilnou formou, protože nevydržím držet nějaké diety. Dřít v posilovně to ano.

Firma funguje dobře. Já mám takové vlny, kdy mám plno nápadů, potom jsem zase takový klidnější. Teď je velká vlna za námi a spíše potřebuji chodit po Olomouci, po Liberci a hledat to nejvhodnější místo pro prodejnu. Co bych tedy popřál svojí firmě? Aby tady bylo co nejvíce chytrých lidí.

Děkuji panu inženýrovi za příjemný a zajímavý rozhovor a nejen jemu, ale i celému osazenstvu přeji spoustu spokojených zákazníků a dostatek práce v roce 2012.

Lucie Steffková, Kateřina Pomykalová